Po skončení naší nedávné expedice na Alandské ostrovy, jsem se s Frantou, OK1HH, domluvil na návštěvu Albánie v zářijovém termínu. Navázali jsme
kontakt s úřadem AKEP v Tiraně (což je obdoba našeho ČTÚ), získali potřebné informace, zaslali žádost o vydání radioamatérských licencí spolu s kopiemi našich OK CEPT
licencí, průkazy HAREC a průkazem o telegrafní zkoušce. Vše pochopitelně e-mailem. Žádosti byly obratem vyřízeny a připraveny k osobnímu vyzvednutí na AKEPU v Tiraně.
A tak v pondělí, 10.9. v 00.05 hod. jsme vyrazili z Prahy lehátkovým rychlíkem Metropol do Budapešti, zde přesedli na další rychlík do Bělehradu,
pak opět na rychlík, opět lehátkový do Podgorice v Černé hoře. Po menším zpoždění a příjezdu jsme v úterý 11.9. v sedm hodin vystoupili v Podgorici s tím, že jedinou
možností jak se dostat do nejbližšího albánského města Shkodry byla cesta taxíkem, což se tam běžně praktikuje za fixní cenu s taxametrem nebo bez taxametru.
Sehnat taxi nebyl problém a tak cesta rychle návazně pokračovala mikrobusem ze Shkodry do Tirany, kde jsme v poledních hodinách vyzvedli na
úřadě AKEP radioamatérská povolení k vysílání jak pro sebe tak pro další skupinu z OK, která jela do Albánie po nás a také na stejné QTH do Durresu (Drače).
Pro zajímavost: poplatek za licenci na jeden měsíc stojí 500 albánských leka, na 3 měsíce 1000 leka a na 6 měsíců celkem 2000 leka. Současný kurz byl od 137 do 140 leka
za jedno EURo, jedna licence nás tedy vyšla na 90,-Kč. Zároveň jsme se na úřadě informovali o tom jak je to s vysíláním v pásmu 80 m, protože stávající albánské povolovací
podmínky vymezují pro toto vysílání jen úsek 3750 - 3800 kHz. Na tento dotaz nám z úřadu na náš předchozí e-mail nepřišla odpověď a proto jsme byli zvědavi jak nám odpoví
osobně. Odpověď byla přesně podle našeho očekávání : .." this is our small mistake" (je to náš malý omyl), pásmo je samozřejmě dle IARU od 3500 do 3800 kHz.
Po zaplacení poplatků a vyzvednutí licencí jsme hned v hospůdce naproti úřadu ochutnali první albánské pivo a po menším relaxu jsme pokračovali
opět mikrobusem (furgonem) do Durresu, kde jsme se již za soumraku ubytovali.
Naše QTH bylo v třípodlažní novostavbě, kde jsme měli k dispozici druhé podlaží a také rovnou střechu pro antény. Druhý den dopoledne jsme na
střeše postavili drátový vertikál 7,25 m, který byl přilepený na rybářském biči izolepou a k němu jednu protiváhu směrem k severu. Po několika dnech jsme ještě využili
poněkud stísněného pozemku majitele ke stavbě dipolu 2 x 19 m a to tak, že jedno rameno dipolu bylo asi 2 m nad střechou přichyceno na bambusových tyčích ve tvaru písmene U
a druhé rameno vedlo šikmo ze střechy ke vstupním vratům a konec dipolu byl asi 4 m nad zemí. I s tímto provizorním dipolem se dalo obstojně pracovat v pásmu 80 m (bylo
navázáno 750 QSOs se 4 kontinenty) a také po vyladění jednoho ramene dipolu jako LW anteny se dalo pracovat i v pásmu 160 m.
Ve středu 12.9. jsme v poledních hodinách zahájili provoz v pásmu 24 MHz a byli jsme docela překvapeni velkým zájmem stanic a také dobrými cndx.
Vysílali jsme převážně cw, na ssb o nás nebyl moc velký zájem, po 5 - 10 min. cékvení mě zavolaly 3-4 stanice, kdežto na cw to pěkně odsýpalo. Nosným kmitočtem bylo
pásmo 30 m, kde jsem navázal 2140 QSOs.
V pátek 14.9. navečer se otevřel i magic band, tedy pásmo 6 m, hlavně do oblasti kolem Baltu, za 90 min. jsem udělali přes 100 QSOs cw i ssb.
Bohužel to bylo jediné otevření 6 m v této oblasti, které jsme zaregistrovali po dobu našeho pobytu. Na pásmech vysílám většinou provozem single, ale vícekrát jsem na 30 m
musel pro JA stanice použít split provoz.
Mimo vysílání jsme také udělali pár výletů do Durresu a Franta OK1HH si dokonce zajel na dva dny busem a taxíkem do Makedonie a Kosova a získal
tak jeden bod do DXFC (Kosovo zatím neplatí do DXCC) a také našel pěkné QTH v Kosovu pro případné vysílání. Já jsem využil blízké předměstské vlakové zastávky Shkozet k
výletu vlakem do Tirany, který na této trati tahají české lokomotivy typu "Čmelák" vyrobené u nás v devadesátých letech minulého století. Tento vlak jezdí na trati Durres
- Tirana a zpět 5x denně, cesta trvá asi 50 min. a má tři zastávky.
Byl jsem zvědav zda se splní zkušenost předchozích cestovatelů o cestování vlaky v Albánii. Lokomotiva táhla dva vagony italské výroby, vozy byly
čisté, docela útulné. Sem tam chybělo okno, anebo okno bylo popraskané resp. v něm byla díra. Toto mají na svědomí místní teenegři, kteří s oblibou na vlaky hází kameny.
Celá cesta do Tirany byla klidná, až v předměstí Tirany zabubnovalo pár kamenů na vagony, skla to naštěstí vydržela.
Jinak město Tirana je přeplněno lidmi na chodnících, ale také auty v ulicích. Myslím, že každý turista je při návštěvě Albánie překvapen velkým
rozvojem této země, zvláště velkou a moderní výstavbou nejen ve městech, ale i na vesnicích a také dobrou životní úrovní střední vrstvy obyvatelstva. Je to dáno také tím,
že tisíce Albánců pracuje v západní Evropě. Jsou zde samozřejmě i kontrasty, hned vedle moderní nové čtvrti v Durresu je pár set metrů vedle "slumové sídliště",
nepřizpůsobiví občané zřejmě žijí všude.
Albánie chce samozřejmě vstoupit do Evropské unie, z mé osobní zkušenosti si, ale nejprve musí vyřešit pár maličkostí. Např. budovy nejsou
očíslovány, pouze ulice mají své názvy na začátku a konci ulice. Nevím jak se zde doručuje např. pošta, že by se všichni znali? Dále ta spousta mercedesů, většinou
zánovních neb nových. Na naší otázku, kterou jsme dali hovornému taxikáři, který nás samozřejmě vezl mercedesem, dokonce s řízením na pravé straně, jak by to bylo v EU,
která má centrální registr vozidel včetně jejich "rodokmenů", jen pokrčil rameny.
Když už jsem se zmínil o cestování vlakem dávám k dobru dvě příhody. Chtěl jsem se z Durresu vrátit do našeho QTH vlakem, což je jedna zastávka
(Shkozet). Požádal jsem tedy u okénka pokladny o lístek do Shkozetu a divil jsem se, když mě pokladní, která uměla jen albánsky, ukazovala rukou něco záporně. Myslel jsem,
že ten vlak nejede tak jsem ji napsal na papír kam chci jet, v kolik hodin je odjezd a v kolik hodin je příjezd do Shkozetu a že chci ticket na tento vlak. Opět záporná
reakce a navíc jsem pochopil, že chci-li lístek ať jedu autobusem.
Vyšel jsem tedy v hale do prvního poschodí a objevil kancelář náčelníka stanice, starší pán před důchodem se mě zeptal odkud jsem a pak řekl,
že rozumí polsky a rusky. Sdělil jsem mu tedy, že mně v pokladně nechce pokladní prodat jízdenku. Vrtěl nad tím hlavou a šel se mnou k pokladně. V půli cesty se mně ptal
kam chci jet, říkám do Shkozetu, je to první zastávka. Načež mně bylo sděleno vysvětlení k vzniklé situaci. Albánské železnice nevydávají jízdenky do vzdálenosti 3km,
jede se prostě zdarma! Vše tedy bylo jasné a poněvadž jsme mluvili rusky tak jsem mu řekl, "charašo, eto u vas pervyj šag v komunizm, spasibo" a odešel na nástupiště.
Druhá příhoda se nám stala při našem odjezdu ze Shkozetu do Tirany. Zastávka ve Shkozetu byla v neděli neobsluhovaná, nedala se tedy koupit
jízdenka. Vlak s dvěma vagony přijel, v každém vagoně stála na schůdcích průvodčí a když nás uviděly hned volaly, máte jízdenku? Samozřejmě jsem řekli, že ne, průvodčí
daly rukou pokyn k odjezdu a vlak se k našemu překvapení rozjel. V tom, ale nastal velký křik několika Albánců, kteří viděli tuto scénku a začali protestovat proti
postupu průvodčích. Zareagoval na to strojvedoucí a po 20m zastavil a mohli jsme tedy nastoupit. Jedna s průvodčích si od nás vzala peníze i s bakšičným a tak jsme do
Tirany nakonec dojeli, i když bez jízdenek. Průvodčí totiž ve vlacích jízdenky nevydávají.
Náš pobyt v Durresu se rychle chýlil ke konci, zaplatili jsme si pobyt na týden, ale poněvadž se nám v Durresu velmi líbilo tak jsme si pobyt
ještě o pár dnů prodloužili. Počasí bylo velmi příznivé, teploty přes den do 28C, dalo se spát při otevřeném okně ve kterém byla moskytiéra. Asi 3x se přehnala bouřka s
vydatným deštěm a přinesla také výpadky elektřiny. Výpadky sítě byly však i mimo bouřku a bylo nepříjemné, když uprostřed pileupu najednou naše signály zmizely.
V programu naší cesty jsme také počítali s 2-3 denním pobytem v Černé Hoře včetně vysílání. Nakonec jsme usoudili, že Albánie je pro DXCC
vzácnější než Černá Hora a tak jsme se při zpáteční cestě zastavili v Podgorici, 4O, jen na jednu noc z neděle 23.9. na pondělí 24.9..
Odpoledne, při příjezdu do Podgorice se nám podařilo sehnat ubytování nedaleko nádraží, připevnili jsme na blízké lešení u domu dipol 2 x 7 m,
ve tvaru šikmého invertovaného V a v 1630 jsem zahájili vysílání z další lokality. Večer ještě následovala procházka městem a ráno jsme ještě pokračovali ve vysílání v
pásmu 30 m.
V pondělí 24.9. jsme v 0820 po navázání cca 500 QSOs, ukončili vysílání ze 4O, sbalili anténu i rig, na blízkém nádraží jsme si v restauraci
dali dobrou snídani a v 10 hod. vyrazili vlakem směr Beograd. Tuto trasu jsme si záměrně zvolili jako denní a udělali jsme dobře. Viděli jsme tak nádhernou přírodní
scenérii Černé Hory a Srbska a také jsme projeli nespočetným množstvím tunelů.
Po příjezdu domů jsem z Wikipedie zjistil, že těch tunelů je na trati Podgorica - Beograd, která má délku 455 km, celkem 254, z nichž dva jsou
dlouhé více než 6 km, mostů má trať 435, jeden z nich je dlouhý 498 m a jeho výška nad terénem je 198 m. Tento viadukt je svou délkou rekordmanem v Evropě. Celá trať byla
zprovozněna na jaře r.1976.
Do Bělehradu jsme dorazili večer ve 20 hod., následovala večeře v nádražní restauraci a ve 2210 jsme odjeli směr Budapest. Tentokrát jsme
nezvolili cestu v lehátkovém kupé, ale "na sedačku" což vzhledem k tomu, že vagon byl více než poloprázdný, bylo docela příjemné.
Ráno v úterý následovala Budapest, pak český rychlík Moravia a v 11 hod. jsme již byli zpět v ČR v Břeclavi.
Ještě malá statistika k vysílání.
V Albánii jsme celkem navázali přes 7000 QSOs, v Černé Hoře 500 QSOs. Používali jsme TCVRy 2x IC 706, zdroj DM330MVE, vertikální drátovou
anténu 7 m a dipol 2 x 19 m, antenní člen MFJ 941E. Dále memory key, kde jsme měli naprogramovány své značky, jinak vše odklíčováno ručně pastičkou. Toto vše spolu s
dráty a koaxy se vešlo do středního kufru na kolečkách, do větší tašky přes rameno a Frantova "báglu". Tedy maximální jednoduchost se snahou minimálních nákladů.
Účel zavysílat si, dát body do DXCC řadě stanic, poznat nové kraje a navázat řadu přátelských kontaktů jsme si splnili.
Po nás přijeli do Durresu Pavel,OK1DX, Petr OK1FCJ a David OK6DJ. Preferovali mimo cw a ssb i digi provoz, navázali přes 10000 QSOs a tak se
dá říci, že provoz z Albánie patřil v září 2012 OK stanicím.
Díky všem kdo nás zavolali i těm co nás nerušili, těšíme se nsl v příštím roce z další lokality.
73, OK2BOB.
A zde jsou fotografie: